„Papír má v sobě něco magickýho a opravdovýho,“ říká muzikantka Sára Vondrášková, známá jako Never Sol

Sára Vondrášková je česká zpěvačka, producentka a skladatelka tvořící pod jménem Never Sol. Odmala miluje papír a smršť svých myšlenek si nejraději zaznamenává svými oblíbenými barevnými propiskami. Ráda se pak později k hustě popsaným sešitům a blokům vrací a připomíná si, co ji dovedlo k vzniklému textu nebo nápadu.
  

     Sáro, jakou roli ve tvém životě hraje papír?

Musím říct, že odmalička velkou. Pracuju sice hodně s počítačem, ale vlastně jsem si nikdy nezvykla do něj věci a postřehy zapisovat. Přišlo mi to, jak kdybych ty myšlenky nějak odosobnila tím, že je vecpu do nějakýho souboru. A já toho popíšu hodně, ke každýmu albu, tanečnímu představení nebo písničce si vždycky založim novej blok nebo sešit. A píšu vše, co mě napadá, co musím předělat, vystavět, plány, sny... Vytvořim tím tomu projektu rámec, kterým se pak prohrabuju a procházim si ho. Na vejšce jsem si taky nikdy nezvykla psát poznámky do laptopu, dělá mi radost pořídit si hezkej blok. Papír má v sobě taky něco magickýho a opravdovýho… Myslím, že to, že věci píšeš rukou na papír a nějak je artikuluješ pohybem, kterej je pro každý písmenko jiný, má velkou sílu. Těm věcem, který píšeš, to dává takovou nějakou nadhodnotu. A pak je super si to prohlížet a číst.

 

 

Když jsi začala pracovat na svém druhém albu Chamaleo, založila sis prý k němu sešit, který sis nadepsala “Chameleon”. Co všechno jsi do něj napsala či nakreslila? A máš radši prázdné strany nebo dáváš přednost nalinkovaným sešitům?

Na první stránku jsem si napsala písničky, který by se na albu teoreticky mohly objevit, takovej přehled. Bylo jich daleko víc, než který tam nakonec skončily a taky časem přibývaly. Ale pak jsem si tam psala vše, co jsem potřebovala ke skladbám zaznamenávat, texty, poznámky k aranžím, texty, který mě inspirujou, barvy, vývoj. Nejsem moc organizovaná, takže je to taková nekontrolovaná smršť myšlenek. Občas, když mě něco napadne, tak to musím strašně rychle napsat, abych to neztratila, takže se to někdy těžce luští. Je to vlastně takovej deník alba, je hezký si potom přečíst, co mě dovedlo k nějaký myšlence nebo zvuku nebo textu, protože člověk má pak tendenci zasunout tyhle procesy někam hodně hluboko do mysli a takhle se ti osvěžej.

Obecně mám radši linkovaný sešity, neumím hezky psát a bez nalinkování by to vypadalo asi úplně šíleně a nepřehledně.

 

   

Před pár lety ses zúčastnila hudebního workshopu Red Bull Music Academy (RBMA) v japonském Tokiu. Co z psacích potřeb či dalších papírenských záležitostí ti na takových cestách nesmí chybět?

Určitě sešit nebo blok a propiska a tužka. Při jakýkoliv přednášce tam vstřebáváš tolik informací, který se bojíš, že zapomeneš. Nebo tě napadnou věci, který potřebuješ okamžitě zachytit. Teď jsem si teda vzpomněla, že vůbec nevím, kde mám svůj sešit z RBMA, jdu ho hledat a těším se až se tím budu pročítat. A to je právě ono, ve Wordu by se mi to teď moc číst nechtělo, to je trochu šedivý a nudný.

   

 

Jakým způsobem tvoříš hudbu a texty? Zaznamenáváš své nápady na papír nebo do počítačového programu?

Hudbu zaznamenávám jen do programu, ale to až poté, co mě napadne nějaká harmonie nebo melodie. Mohla bych si to nahrávat nějak analogově, ale to by mě pak při pozdější práci zdržovalo, takže to rovnou házím do programu a pracuju dál. Je pravda, že si občas napíšu nějakou kadenci akordů na papír, abych si to pamatovala pro pozdější práci.

Noty na notový papír nepíšu už od školy, ale kdybych je psala, asi bych volila papír, ne program. S textem to je ale naopak, tam potřebuju právě ten sešit, kde můžu škrtat a ne mazat, protože i pod tím přeškrtaným se po nějakým čase ukážou zajímavý věci. A samozřejmě nejen proto. Je to inspirativnější a má pro mě takovou hezkou auru.

   

A čím si nejraději zapisuješ?

Mám hodně ráda hezký propisky, potažmo teda možná pastelky, ale upřednostňuju barevný propisky. Zároveň jsem teda ale občasnej ztráceč, takže mám fakt velkou spotřebu.

Píšeš ještě někomu dopisy nebo pohledy?

To už bohužel vůbec nedělám, ani si nevzpomenu, kdy jsem naposledy napsala dopis. Možná sama sobě, to jo, takový ty ezo rozhodnutí a přání na další rok – je to dobrý, člověk si nějak sesumíruje v hlavě, co chce, tím, že si to napíše. Ale pohledy posílám nebo spíš snažím se posílat babičkám a dědům, vždycky když jsem mimo ČR.

 

 

Používáš papírový diář? Pokud ano, jaký musí být, aby byl tím nejlepším každodenním pomocníkem?

Musím říct, že jsem třeba od svých 18 let používala vždy papírovej, ale poslední tři roky jsem od toho upustila kvůli Google kalendáři a tomu, že se mi nechtělo tahat ho všude s sebou. Ale letos jsem se vrátila a konečně jsem si zas pořídila Moleskine diář. Tentokrát o něco větší, protože jsem si řekla, že je to taková motivace dělat ještě víc věcí a mít víc plánů a popsat ho prostě úplně celej. Takže musí být prostor pro každej den - jak pro plány a povinnosti, tak i pro myšlenky a nápady. A musí být krásnej.

 

  

Na čem právě pracuješ?

Teď právě dokončuju novej singl LEON, paralelně k tomu vytvářím hudbu pro jeden slovenskej film a začínám pracovat na hudbě pro taneční představení. Do toho si tak nějak pořád skládám další písničky a snažim se prostě pořád bejt kreativní a dávat ze sebe vše ven.

 

Moc děkujeme, Sáro! 

 

Text: Vladana Drvotová

Foto: Adriana Fialová

Make-up: Kačka Šulcová